Klid uprostřed víru

06.12.2018

Být v klidu uprostřed víru událostí? Jde to vůbec? Jak? 

Dnes se v našem bytě mění topení. Bude teď tady tepleji. Nádhera! 

Hmmm, tak proč se cítím tak divně? Rozlila jsem ranní čaj, chodím jako tělo bez duše a mám pocit, že bych nejradši zalezla pod peřinu a zůstala tam. Co se to děje? 

Pánové, kteří se úkolu výměny topného tělesa ujali, právě dorazili a pustili se do práce. Aha. Už mi to dochází. Je to sice pro mé dobro, současně je to však narušení soukromí, osobního prostoru. V našem zázemí se pohybuje spousta lidí, vše je tak trochu vzhůru nohama. Bez ohledu na to, že jsou milí a šikovní, vnímám toto narušení silně.

Sedím tady, uprostřed víru změny, a rozhodla jsem se, že svůj vnitřní pocit změním. Ale jak?

První věc, která mi přišla, je prostě to přijmout. Je to, jak to je. Tečka. Bez hodnocení, posuzování, plánů. Je to, jak to je. Nádech, výdech. Cítím příjemnou úlevu. A dýchá se mi volněji. 

Druhá věc, pokračovat v dýchání. Vědomě. Nádech, výdech. Vnímám své tělo při nádechu, uvědomuji si uvolnění při výdechu. Nádech, výdech. Jak často si během dne najdeme chvíli na to, abychom plně prožívali náš dech? Vzácný dar života, kotvu v přítomném okamžiku, mír v každém nádechu.

Teď už se cítím lépe. Netvrdím, že ruch a pohyb, který v bytě panuje, vnímám s nadšením. Proč bych měla? Cítím však klid. Klid uprostřed víru. 

Přeji vám klidné a vlídné dny. A když ve víru dne pocítíte, že potřebujete chvíli klidu, vnímejte svůj dech. Mír v dechu máme k dispozici v každém okamžiku.

S láskou, Eliška